Zenobie, královna syrské Palmýry, byla známá tím, že do bitev vyrážela po boku svého manžela. Byla velmi vzdělaná a válečnému umění se věnovala od dětství. Údajně to prý byla ona, kdo byl z královské dvojice lepším bojovníkem. Po smrti manžela se vlády ujala sama. Rozhodla se vymanit Palmýru z římského vlivu, a to se jí také povedlo. Ovšem nejen to, podařilo se jí zabrat také celou Sýrii, většinu dnešního Turecka a většinu Egypta (podle jejího tvrzení pocházela z Kleopatřina rodu a k egyptské kultuře velmi tíhla). Významný podíl na jejím úspěchu činil fakt, že bojovala po boku svých vojáků. Nezapomněla při tom ani na své vzdělání. Na svém dvoře si držela filosofy i učitele, chránila naboženské menšiny a celkově vedla říší s respektem k jejímu multikulturnímu složení. Poražena byla až novým římským císařem Aurelianem. Pokusila se sice o útěk, ale byla zajata. Její další osud bohužel není jasný. Podle většiny latinských zdrojů byla souzena, vedena v triumfálním průvodu a následně jí byla dána milost a možnost dožít v Římě. Podle kronikáře Zosimose ale Zenobie po zajetí odmítla potravu a zemřela hlady. Zenobie zanechala v historii hluboký odkaz. Napříč časem inspirovala umělce, stávala se vzorem boje za svobodu, modlou, feministickou i politickou ikonou… Nejstálejší odkaz zanechala v Sýrii, kde je považována za národní symbol.