Byla královnou Gruzínského království, která měla pověst skvělé vojevůdkyně i stratéga a období její vlády bylo považováno za zlatý věk země. Její otec Jiří III. ji jmenoval svou spoluvládkyní už za svého života. Když zemřel, začala vládnout samostatně a aby to bylo všem zřejmé, nechala se titulovat jako král Tamara. Její nástup nebyl hladký, Tamara několikrát čelila nepokojům, ale vždy je potlačila. Druhé manželství pak uzavřela dokonce podle svého vlastního výběru a moc jejího manžela zůstala spíše symbolikcá, jeho podpora však nikoliv. Po uklidnění všech politických rozbrojů se Tamara vrátila k výbojné politice svého otce a zaútočila na sousední muslimská území. Ovšem ne jen jako královna, ale také vojevůdkyně. Její země patřila mezi první, které přijaly křesťanství. Nepřekvapivě tedy zaútočila právě na všechny muslimské okolní státy. A všechny dobyla. Dokonce ani ohromná přesila turecké armády ji nedokázala porazit. Za Tamařiny vlády se však země mohla chlubit i kulturním rozkvětem. Královna financovala stavby kostelů i umělce. Tamaře se ale i po staletích přezdívá Tamara - král králů a královen a církví byla za svou podporu a šíření křesťanství prohlášena za svatou.