Janu asi příliš představovat nemusím. Snad všichni známe tu mladou dívku, která slyšela hlasy. Která byla přesvědčena, že si ji bůh vyvolil, aby osvobodila Francii ze spárů anglických uchvatitelů a ukončila Stoletou válku. A tak si oblékla mužské šaty i zbroj a… opravdu Francii zachránila, svým způsobem… Těžko říct, jestli za jejími válečnými úspěchy stojí skryté válečné nadání nebo víra ve své poslání. Každopádně se téhle mladé dívce skutečně povedlo dostat ke králi Karlovi VII, přesvědčit ho, aby jí dal armádu a začít vítězit. Její víra ve své poslání bylo ale bohužel i to, co jí nakonec “zlomilo vaz”. Stala se symbolem jak pro armádu, tak i pro lid. Získala ohromný vliv, a to králi už tolik nelíbilo. Díky zradě byla nakonec v jedné bitvě zajata a nakonec skončila v rukou Angličanů. Ti ji odsoudili jako čarodějku a kacířku a upálili na hranici. Navzdory své smrti zanechala Johanka trvalý vliv na francouzskou morálku a bojového ducha. Francouzi se sjednotili pod vedením krále Karla VII., kterého pomohla korunovat, a postupně začali získávat zpět ztracená území. V roce 1453 (12 let po Johančině smrti) pak vyhráli poslední velkou bitvu a tím ukončili anglickou kontrolu nad většinou svého území. A Johanka? Karel VII nakonec její případ otevřel a nechal ji prohlásit za oběť justičního omylu. Její jméno tak bylo očištěno. O několik století později, v roce 1920, pak byla dokonce prohlášena za svatou.