Janu není třeba příliš představovat. Snad všichni známe tu mladou dívku, která slyšela hlasy. Která byla přesvědčena, že si ji Bůh vyvolil, aby osvobodila Francii ze spárů anglických uchvatitelů a ukončila tím stoletou válku. A tak si oblékla mužské šaty i zbroj a… opravdu Francii zachránila. Svým způsobem… Těžko říct, jestli za jejími válečnými úspěchy stojí skryté válečné nadání nebo jen víra ve své poslání. Je ale fascinuící, že se téhle mladé dívce skutečně povedlo dostat ke králi Karlovi VII, přesvědčit ho, aby jí dal armádu a začít vítězit. Víra ve vlastní poslání bylo ale bohužel také to, co jí nakonec „zlomilo vaz”. Stala se symbolem jak pro armádu, tak i pro lid. Získala ohromný vliv, a to se králi už tolik nelíbilo. Jana byla nakonec v jedné bitvě zrazena a skončila v rukou Angličanů. Ti ji pak označili za čarodějku a kacířku a upálili ji na hranici. Navzdory své smrti zanechala trvalý vliv na francouzskou morálku a bojového ducha. Pod vedením krále Karla VII., kterého Jana pomohla korunovat, se Francouzi sjednotili a postupně začali získávat zpět ztracená území. V roce 1453 (12 let po Janině smrti) pak vyhráli rozhodující bitvu a tím ukončili anglickou kontrolu nad většinou svého území. A Jana? Karel VII. nakonec její případ otevřel a nechal ji prohlásit za oběť justičního omylu. Její jméno tak bylo očištěno. O několik století později, v roce 1920, byla dokonce prohlášena za svatou.