Když roku 1572 došlo k obléhání města Haarlem, skoro padesátiletá Kenau – obchodnice se dřevem – nelenila, přidala se k obraně města a stala se legendou. A to je jediné, co víme s jistotou. Při obléhání měst nebylo ani ve středověku a novověku neobvyklé, že se do obrany zapojily také ženy a děti. Ošetřovaly raněné, nosily vodu, stavěly opevnění... Kenau se ale vyznačovala neobvyklou odvahou a zapojila se i do aktivního boje. Jenže jak se zpráva o její chrabrosti šířila, začala také mohutnět. Nakonec se napřílad říkalo, že při obléhání vedla armádů 300 žen. Která z těch historek je pravdivá a která není, se dnes už bohužel zjistit nedá. Kenau byla za svou odvahu posmrtně dvakrát oceněna, její jméno nese několik ulic a taktéž jí byla v Amsterdamu postavena socha. Zajímavější je ale rozpolcenost jejího odkazu. O Kenau se říkalo, že měla „složitou“ povahu, prakticky celý život vedla soudní spory (i když se zdá, že v právu). Ve svém okolí nebyla vždy oblíbená a několik let po své smrti byla dokonce považována za čarodějnici. Nakonec se tedy její jméno stalo synonymem jak pro odvahu, tak pro zlou ženu nebo mužatku.