Emilia byla polská hraběnka, která je dodnes považována za národní hrdinku v Polsku, Litvě a Bělorusku. Od dětství se zajímala o literaturu a dějiny, učila se jízdě na koni, šermu i střelbě. Zároveň měla blízko i k obyčejným lidem. Zajímala se o lidové zvyky a nevolnické děti učila polštinu a litevštinu. Emilia navíc vyrůstala ve velmi vlastenecké rodině, takže když se dozvěděla o plánovaném povstání proti ruské nadvládě (Listopadové povstání), našla – jak sama říkala – to, pro co se narodila. Začala studovat válečnou strategii, vytvořila několikasethlavou armádu a přidala se k bojům. Po několika bitvách se ale situace pro povstalce zhoršila. Emilii bylo doporučeno, aby utekla ze země do bezpečí. Ona to ale razantně odmítla. Tím si vysloužila hodnost kapitána, což byla v té době nejvyšší hodnost, jakou ženě kdy udělili. Situace pro povstalce byla ale stále horší a i když se Emilie odmítala vzdát, vzdalo to nakonec její tělo. Během cest vážně onemocněla a dva měsíce po potlačení povstání zemřela. Zpráva o její bojovnosti se ale rozletěla široko daleko. I když se k povstání připojilo více žen, ona se stala nejslavnější z nich. Okamžitě vzniklo mnoho legend. Od těch, které Emilii připisovaly heroické činy až po ty, které ji dehonestovaly. Z dnešního pohledu je náročné zjistit, které z nich jsou pravdivé a které ne. Pravděpodobně se ale nejednalo o výjimečnou šermířku ani o geniálního stratéga, čeho měla Emílie na rozdávání, byla odvaha a nezlomnost. A právě tím inspirovala kdysi a inspiruje ještě dnes.