Antonina byla polsko-litevská šlechtična. Během jejího studia v klášteře se rozohnila vzpoura proti Ruské nadvládě a tak si to namíříla z kláštera rovnou na bitevní pole. V pouhých šestnácti letech vzala kopí, šavli a koně a přidala se k jedné z odbojových skupin. Sice nevíme, v čem všem byla Antonina v dětství vzdělávána, ale ukázala se jako schopná bojovnice, a proto byla zařazena k jednotce kopiníků. I když byla Antonina opravdu mladá (a navíc žena), měla si díky své legendární odvaze rychle získat respekt svých spolubojovníků. Prošla si během povstání řadu bitem a podle záznamů měla minimálně jednou bojovat i v přední linii. Za některé z nich si pak vysloužila i ocenění. Povstání bylo ale nakonec potlačeno, což moc Ruska ještě upevnilo. Antonina se proto rozhodla emigrovat. Později se provdala za bývalého polského důstoníka, se kterým založila rodinu. Do rodné země (stále ovládané Ruskem) se vrátila až o mnoho let později. Usadila se s rodinou na manželově panství a tam také dožila.