Lakšmí byla výraznou osobností už od samého dětství. Navzdory indickým společenským normám se učila střelbě, šermu i jízdě na koni. Vynikala i svou odvahou stát si za svým i když stála proti celé společnosti. V dospělosti se pak stala jednou z vůdčích postav indického povstání proti britské nadvládě. Po smrti manžela vládla jako regentka knížectví Džánsí. Britové však její vládu neuznali a chtěli její území připojit k tomu svému. V té době začali zemí otřásat nepokoje, ke kterým se Lakšmí zprvu nepřipojila. Dokonce s Brity spolupracovala (ač je dodnes otázka, jestli to nebylo jen na oko) a se svými jednotkami se bránila proti útokům indických rebelů. Když ale po několika měsících dorazilo britské vojsko, Lakšmí nejen že jim nepředala vládu, ale dokonce se jim tvrdě postavila. Britům trvalo týdny, než se dostali za zdi jejího paláce a i po té je v každé ulici čekal tvrdý odpor. Když britové palác dobyli, Lakšmí uprchla a přidala se rebelům. Několik týdnů bojovala v čele indických sil než se Britům podařilo ji zabít. Ve své zprávě o ní pak uvedli: „osobitá, chytrá a krásná a nejnebezpečnější ze všech indických vůdců“.