Nakano pocházela z mocného samurajského rodu z klanu Aizu. Když jí bylo šest, nastoupila desetiletý výcvik bojových umění, literatury a kaligrafie (říká se, že ráda četla právě příběhy o japonských válečnicích). Takový výcvik nebyl v japonské kultuře ničím neobvyklým a Nakano se nakonec stala dokonce instruktorkou bojových umění. To ovšem neznamenalo, že by se ženy mohly aktivně účastnit bojů. Když v zemi vypukla Boshinská válka (japonská občanská válka), klan Aizu bojoval proti vojskům císaře. Nakano chtěla jít bojovat také. Sestavila skupinu žen bojovnic, ale když se chtěla připojit k bojům, nebylo jí to dovoleno. Nakano se ale nevzdala a vyrazila se svou družinou do boje jako nezávislá jednotka. A to rovnou do předních linií. Klan Aizu bitvu bohužel prohrál a Takeko i přes bojové úspěchy nakonec padla také. Pohřbena však byla s poctou a její odvážné družině se zpětně přece jen začalo říkat „Ženská armáda”.