Přestože v první světové válce bojovalo na svou dobu relativně hodně žen (přímo v aktivních bojích), příběh Mariji je unikátní. Nejen že se vyznačovala houževnastostí, ale také se stala ruskou důstojnicí. Mariju ze začátku do armády samozřejmě přijmout nechtěli. Ona se ale nevzdala a získala povolení od samotného cara. A přestože byl její nástup do armády krušný, brzy získala vyznamenání za záchranu padesáti zraněných vojáků a tím i uznání a respekt svých spolubojovníků. O několik let později, když v Rusku vypukla Únorová revoluce, prosadila návrh zřídit čistě ženské bojové jednotky. První takový prapor si vedl dobře a proto brzy následovaly další. Ačkoliv je Marijin příběh plný odvahy a boření překážek, dvakrát šťastný příběh to nebyl. Marija byla během bojů několikrát vážně raněna, ve službě čelila posměchu i sexuálnímu obtěžování a když se nakonec k moci dostali Bolševici, hrozil jí trest smrti. Ani tehdy se ale nevzdala. Utekla do ciziny, kde se díky své pověsti setkala s americkým prezidentem i britským králem. Po nějaké době se jí podařilo získat prostředky, aby se mohla vrátit do Ruska a vytvořit ženský lékařský oddíl. Bohužel ji ale znovu zajali bolševici a po měsíci výslechů ji popravili.