Dlouhá řada válečnic v naší historii ukazuje, že vždycky existovalo nemálo žen ochotných a schopných bojovat. Pravda, čím víc se rozmáhalo patriarchální uspořádání světa, tím méně bojovnic bylo. Ale úplně nevymizely nikdy. A je naprosto fascinující, že i v dobách středověku a novověku, kdy byla svoboda žen okleštěna snad nejvíc z celé historie lidstva, i tady si našly způsob, jak se dostat třeba i do armády. A to nemluvím o výjimečných situacích, jako když se při napadení Haarlemu přidalo 300 žen k řadám vojáků, kteří čelili mnohonásobné převaze. Nebo o husitských bojovnicích, které oproti všem zvyklostem své doby měly v řadách husitů stejné postavení jako bojovník muž. Mluvím o případech, kdy byla žena naverbována do jinak mužské jednotky, prošla stejným výcvikem jako její kolegové a měla stejné postavení a možnost kariérního růstu jako oni. Jak že mohlo být něco takového možné? Díky jednoduchému triku – převléknutí se za muže.  O většině žen, které tuto taktiku využily, se z logických důvodů bohužel nikdy nedozvíme. Kolik jich vlastně bylo? A neskrývá se žena třeba i mezi slavnými mužskými jmény? To zůstane – jak bylo zamýšleno – tajemstvím. Ty, které byly odhaleny, nám ale alespoň trochu odkrývají, jak bylo něco takového vůbec realizovatelné a proč se to vlastně dělo. A tím nám také poněkud mění představu, kterou o této historické době máme.